Úterý 19. 3. 2024

Vstáváme bzro brzičko, abychom měli Petru bez lidí. Místní předpověď je o dost horší než říká naše oblíbená aplikace. A má pravdu. Mlha, zima, vítr chybi jen déšť. Markův včerejší příslib, že ráno bude dobrej, je ten tam. Vyjíždíme sice společně, procházíme soutěskou k "Pokladnici", kde zuřivě jezdí žlutý, hlučný a smrdutý bagr.
Od "Amfiteátru" se musí Marek vrátit domů  do postele.Zůstávám sama na trase.
Původní záměr vydrápat se po 800 schodech na vyhlídku nad Pokladnici mi překazí zavřená brána. Vybírám si z mapy vhodnou jinou trasu a stoupám jinými schody vzhůru do mlhy.
Potkávám jen jednu dvojici. Výhledy jsou pěkné, ale mlha fotkam moc neprospívá. Tak jich mám jen pár.  
Dávám si čaj s mátou a vracim se k Pokladnici, kde vidím v mapě cesticku nahoru na vyhlídku. V terénu je nástup jak k ferratě, začíná pršet a uklouznout někde na skále se mi moc nechce. Přemýšlím. Paní, co obsluhuje zachody na mě volá, že cesta je zavřená. Tak to už toho mám tak akorát. Kašlu na Petru, jdu domů ke kamnům. Marek má horečku. Tak trochu "Den Blbec". Pro večeři si jdeme do "Bedouino". Dáváme si "Schavarma", vlastně je to Twister. Diky Ramadánu je to tady s jídlem a pitím fakt na levačku. Pro dnešek "konc zvonec" a zitra zase bude svítit slunko.❣️

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtvrtek 14. 3. 2024

Obrázek
Vstáváme ve 2, vyjizdime ve 3, odlétáme v 6, pristavame v Ammanu ve 12.1 místního času, to je +2 oproti Čechám. Pocedury: sehnat mistni měnu (jordánský dinár = 32.427 CZK), mistni SIM a místní auto nam zaberou další dvě hodinky. Radime se do chaotické dopravy, kde tři vyznačené pruhy reálně znamenají 4-5 pruhů. Chceš-li opustit čtyřproudovku vyjezdem vpravo, nic nevadi že se vteřinu před tim nalezáš úplně vlevo. Nic není nemožné Já jsem trochu mimo, protože řešíme před koupí Žinkov věčný břemeno na studnu a na letišti mi přišel mail od právničky s připomínkovanou smlouvou. Prohlidku Ammanu jsme se rozhodli vynechat. Když nečumím do mobilu a nestuduju věčný břemena, koukám z auta po krajině. Je kupodivu zelená, kopcovitá, se světle béžovými domy krychlojidního tvaru. Nic vzhledneho. Navigave ukazuje ze 80 km do Jarash pojedeme 1 a půl hodiny, a má pravdu. Jarash je po Ammanu a Petře prý nejnavštěvovanějším městem Jordánska. Asi kvůli římskýmu, jinak je to fuj špinavý místo...
Další informace

Neděle 17. 3. 2024

Obrázek
Dva infrazářiče se postaraly, že jsme neumrzli. Jen se Marek krapátko nastydl. Není jistý jestli z pochodu vodou ve wádí a nebo z vlhké jeskynní postele. Každopádně snídaně pro něj pokračuje v nechvalném tónu. Nic sladkého, studený brambory s vejcem a vejce taky a k tomu "TA příšerná" hudba z hostitelova mobilu. Posledni foto nejmenšího hotelu na světě a jedem. Přesun do Wadi Rum trvá cca 2 hodky. Krajina je jak placka u Kolína, jen s absencí zeleně. Jsme tu. Na parkovišti nás vyzvedává řidič Josef a veze nás do Camp Joy Wadi Rum. Marek posílen dvěma Ibalginy vyráží do boje s místním bossem o cenu pouštního výletu. Původně jsme totiž měli objednaný celodenní za 80 JOD (usmlouvaný ze 100). Vzhlem k předpovězenému vytrvalému dešti na zítra, jsme změnili program a chceme na půldenní výlet dnes. Když půl tak půl. Míní Marek. Boss je jiného názoru a chce 80 JOD. Vyjednávání trvá asi půl hodiny. Výsledek je 65, a je k tomu i oběd. Marek do sebe hází další I...
Další informace

Pondělí 18. 3. 2024

Obrázek
Nad ránem přišla písečná bouře a náš čalouněný domek se třásl jako osika, včetně postelí. V zádveří se udělala malá písečná duna a oba jsme si museli dát přes pusu a nos nějaký hadr, abychom mohli dýchat. Ještě že je jádro domku zděné, jinak by ho vítr rozmetal po poušti. Dokonce tady výstavbu kempů kontrolují úřady a musí být zděný základ asi ke kolenům (ukazuje Haid), aby se stavby neposouvaly po písku. Po snídani se loučíme s Wadi Rom a řítíme se směr Petra. Počasí se zhoršilo stejně jako Markova nemoc. Bohužel z auta vidíme jen pár metrů silnice pred sebou. Mlha je jak v Anglii. Na chvíli se nám otevře výhled, který bychom bývali viděli, kdyby bývalo bylo něco vidět. Škoda. Co je ale pozitivní, že čím blíž jsme k Petře, tím méně je okolo silnice i ve vesnicích odpadků. Dokonce vidíme i Jordance s koštětem a lopatkou. V Grand Mother Hous nás čeká milý mladý majitel. Je pyšný na svůj apartmán, který vytvořil vlastníma rukama. Zevlujeme. Tzn. děláme NIC, celé odpoledne, až...
Další informace