Jordánsko DagMa

Vstáváme bzro brzičko, abychom měli Petru bez lidí. Místní předpověď je o dost horší než říká naše oblíbená aplikace. A má pravdu. Mlha, zima, vítr chybi jen déšť. Markův včerejší příslib, že ráno bude dobrej, je ten tam. Vyjíždíme sice společně, procházíme soutěskou k "Pokladnici", kde zuřivě jezdí žlutý, hlučný a smrdutý bagr. Od "Amfiteátru" se musí Marek vrátit domů  do postele.Zůstávám sama na trase. Původní záměr vydrápat se po 800 schodech na vyhlídku nad Pokladnici mi překazí zavřená brána. Vybírám si z mapy vhodnou jinou trasu a stoupám jinými schody vzhůru do mlhy. Potkávám jen jednu dvojici. Výhledy jsou pěkné, ale mlha fotkam moc neprospívá. Tak jich mám jen pár.   Dávám si čaj s mátou a vracim se k Pokladnici, kde vidím v mapě cesticku nahoru na vyhlídku. V terénu je nástup jak k ferratě, začíná pršet a uklouznout někde na skále se mi moc nechce. Přemýšlím. Paní, co obsluhuje zachody na mě volá, že cesta ...

Nad ránem přišla písečná bouře a náš čalouněný domek se třásl jako osika, včetně postelí. V zádveří se udělala malá písečná duna a oba jsme si museli dát přes pusu a nos nějaký hadr, abychom mohli dýchat. Ještě že je jádro domku zděné, jinak by ho vítr rozmetal po poušti. Dokonce tady výstavbu kempů kontrolují úřady a musí být zděný základ asi ke kolenům (ukazuje Haid), aby se stavby neposouvaly po písku. Po snídani se loučíme s Wadi Rom a řítíme se směr Petra. Počasí se zhoršilo stejně jako Markova nemoc. Bohužel z auta vidíme jen pár metrů silnice pred sebou. Mlha je jak v Anglii. Na chvíli se nám otevře výhled, který bychom bývali viděli, kdyby bývalo bylo něco vidět. Škoda. Co je ale pozitivní, že čím blíž jsme k Petře, tím méně je okolo silnice i ve vesnicích odpadků. Dokonce vidíme i Jordance s koštětem a lopatkou. V Grand Mother Hous nás čeká milý mladý majitel. Je pyšný na svůj apartmán, který vytvořil vlastníma rukama. Zevlujeme. Tzn. děláme NIC, celé odpoledne, až...