Středa 20. 3. 2024

Petra podruhé. Marek mě veze na stanoviště džípů, hodlá mě předat do rukou nějakého šumného Jordánce a vrátit se zpátky do postele. Džíp proti očekávání žádný na stanovišti není. Že prý bude za 3/4 hod a to se mi tady nechce trčet. Trasa je teda delší o 4 km, ale to mi neva. Marek ma domluveny ubytko nejméně do 13 hod, tak je času dost. Procházka je krásná mezi skalisky. Sem tam ukazatel "Monastýr". Zbloudit nejde.

Odmítám několik nahanečů s osliky a k monastýru přicházím po svých. Blahořečim výběru trasy svého pochodu, když míjím turisty supící turisty po schodech nahoru. Mým směrem tzn. dolů nejde skoro nikdo. Procházím stánky se suvenyry. U jedné babky si dávám čaj, pochvalim ji kašmírové šátky a jdu dál.

Včera bylo sice hnusně, ale vlhké skály a všechno kamení bylo jaksi barevnější. Část trasy je stejná jako včera.

I Pokladnice má dneska jinou barvu.

Domů se vracím před 13 hod. Dobalíme, platíme a loučíme se s přátelským majitelem. Cesta po dálnici neni nějak moc zábavná. Dneska spíme v ubytku s výhledem na nomádský tábor. Což se dost podobá vyhledu ma skládku komunálního odpadu. Naštěstí je brzo tma a nomádi jaksi nedisponuji elektřinou, tak na ně není vidět.