Pátek 15. 3. 2024

V noci nás střídavě budí Muezin a zima. Vstáváme až před desátou, takže budeme mit trochu honičku. Snídáme z domácích zásob a livance s marmeladou. Citrón půlíme nůžkama na nehty a čaj pijeme ze svačinové krabičky. Míříme do Římského města z roku 100 n.l..

Krása střídá nádheru a já už vím proč je Jarash tak navštěvované město.

Trasa 4.5 km nám trvá přes dvě hodiny. Končíme kávou v turistickém bufetu. 

Projíždíme vesnicemi a kritizujeme nepořádek a špínu. Jordanci vypadají taky dost umolousaně. Na ulici jsou k vidění převážně muži a děti. Krom bordelu teda. Vyhlížime meloun, který jsem si usmyslela koupit cestou, ale asi je tu na melouny zima. Zastavujeme u luxusni prkarny na sladkosti a dorty. Prodavači jsou čtyři a prohlížejí si nás jak mamuta v muzeu. Asi sem normálně lidi nechodi. Kupujeme 1/4 kg dobrot za 2 JOD. Hrad Ajloun (11. stol) z dály nevypadá nějak zvlášť, ale máme Jordan pas a vstupy v ceně, tak jdem dovnitř. Prodavač džusu chce za malý granato-orangový nápoj 3 ty jejich a to mu Marek nehodla dát. Dostáváme ho za 2 a je skvělý. Na trhu kupujem čerstvý nán, humus a rajčata k večeři a pokračujeme v cestě k mrtvému moři. Krajina se změnila ze zelených kopečků v suché okrové. Sjíždíme na planinu s miliardou foliovníku na zeleninu. Je to asi o 10°C vic než na kopcích. Nemáme času na zbyt pokud chceme stihnou západ slunce a koupačku. 

Je to sranda. Bez bot by se po krystaly posetém dně blbě chodilo. Matlám se bahnem, po kterým prý budu krásná a mladá.

Marek je na tyhle pokusy moc fajnovej, tak zůstává bílej, starej a .... 🤣

U plážové sprchy zapominam brýle a musím se vrátit. Jo, a včera jsem zapomněla v letadle kosmetickou taštičku, naštěstí jí našel pán, co seděl za mnou a někde v hale letiště mě dohnal a dal mi jì.

Večeříme na terase, fouká vitr tak, že si nán musime zatížit nutelou, aby nám neodlitl. 

Zajímavost: Mrtvý moře má nadmořskou výšku ("nížku") mínus 420m.